Evžen Oněgin   XLVII „[…] Ke štěstí stačilo tak málo, jen vztáhnout ruku!... Osud mě však zavál jinam…Co se stalo, nebylo možná rozumné: maminka s tváří uplakanou mě zaklínala…na vybranou neměla vaše Taťjana… Teď jsem, jak víte, provdaná. Snažte se vyhnout mému...

Lakomec VALERIUS: Půjdu za ní, pane, a budu pokračovat v lekcích, které jsem jí tu udílel. HARPAGON: Běž, velice si mě zavážeš. Jistě... VALERIUS: Je dobře jí přitáhnout uzdu. HARPAGON: To je pravda. VALERIUS: Nemějte starostí. Pevně doufám, že dospěji k žádoucímu cíli. HARPAGON:...

Hamlet   Vstoupí Hamlet. Hamlet. Být, nebo nebýt; tak zní otázka; zda důstojnější pro ducha je snášet kličky a šípy nepřátelské sudby, či ozbrojit se proti moři běd, vzepřít se jim a skončit? – Umřít – spát – nic víc; a spánkem, řekněme, tak skončit bol...