Evžen Oněgin

XLVII

„[…] Ke štěstí stačilo tak málo,

jen vztáhnout ruku!... Osud mě

však zavál jinam…Co se stalo,

nebylo možná rozumné:

maminka s tváří uplakanou

mě zaklínala…na vybranou

neměla vaše Taťjana…

Teď jsem, jak víte, provdaná.

Snažte se vyhnout mému domu.

Dobře vás znám: už z hrdosti

nehazardujte se svou ctí…

Miluji vás (nač lhát a komu?)…

nepatřím ale přesto vám

a muži věrnost zachovám.“

XLVIII

Odešla. Evžen zavřel oči,

jak omráčený stojí tu.

Zvon srdce v prudkém kolotoči

rozvířil roje pocitů.

Vtom cinkot ostruh, klika cvakne,

Taťjanin manžel vejde, pak… ne,

tady už mého hrdinu

v tu nejčernější hodinu

čtenáři, nechme na dost dlouho…

navždycky sobě… Co lét, zim,

co jar a podzimů jsme s ním

bloudili světem! Jistou nohou

vkročíme na břeh. Hurá, zem!

Čas končit byl (viď) před časem!

1) zasadit výňatek do kontextu díla, tvrzení zdůvodnit

2) charakterizovat postavy ve výňatku, vývoj jejich vztahu, připomenout i další postavy. Na postavě Evžena objasnit pojem "zbytečný člověk".

3) analyzovat čas a prostor celého díla

4) analyzovat umělecké prostředky a jejich funkci v textu

5) charakterizovat verš, sloku a rým

6) zasadit dílo do kontextu autorovy tvorby a dokázat, že je Oněgin romantickým dílem

7) zasadit Puškinovu tvorbu do kontextu světové literatury