Tradice historické prózy v české literatuře

 

- historická próza hrála v české literatuře vždy důležitou roli, je to dáno specifičností českého národního vývoje hlavně v 19. století, kdy se národ opíral o velké povzbudivé příklady z národní minulosti, čerpal z historie posilu i poučení

Vývoj historické beletrie

- v nejstarší české literatuře v podstatě neexistuje žánr historické beletrie jako takové, historickými událostmi se zabývají legendy a kroniky, které nejsou považovány za beletrii v pravém slova smyslu

                - Kosmova kronika

                - Dalimilova kronika (Alexandreis)

                - Kronika česká Václava Hájka z Libočan (1539)

- v době pobělohorské hrály velkou úlohu lidové pověsti, v nichž důležitou roli hraje lidová fantazie, většinou popisují významné osobnosti českých dějin, ať už skutečné nebo mytické - o Bruncvíkovi, o Žižkovi, o Daliborovi

- v době národního obrození významnou roli sehrály Palackého Dějiny národa českého v Čechách i v Moravě (česky vycházely od roku 1848) - jeho koncepce českých dějin významně ovlivnila historickou prózu, dějiny chápe jako zápas němectví a slovanství,       tj. principu feudálního a demokratického, obzvláště oceňuje dobu husitskou

- období romantismu - začíná vlastní rozvoj historické prózy

                K.H.Mácha - historický román Kat - zůstal pouze torzem, vznikla pouze první část nazvaná Křivoklad (Valdek,                                    Vyšehrad, Karlštejn)

                J.K.Tyl - historické povídky - Rozina Ruthardová, Dekret kutnohorský - umělecky nenáročné,  význam výchovný a                           buditelský

- období novoromantismu

                Julius Zeyer - obdivuje všechna svědectví o slávě české minulosti (oba Rukopisy)  - píše tzv. obnovené obrazy historie, kde osobitě zpracovává cizí i domácí látku (egyptské, indické, staroirské), převažuje fantazijní představa a složka lyrická - Román o věrném přátelství Amise a Amila, Tři legendy o krucifixu

- období realismu - typická je historická věrnost a pečlivé studium pramenů

                Václav Beneš Třebízský - píše povídky z doby Karla IV., husitství, doby pobělohorské a selských vzpour z doby                                  Josefa II. - cykly V červáncích kalicha, V záři kalicha, Pobělohorské elegie, román Bludné duše - doba josefínská

                Alois Jirásek - nejvýraznější postava historické prózy 19. století, jeho tvorba ovlivnila i další autory, zachycuje celou                                          českou historii kromě 16. a 17. století, vychází při tom z Palackého koncepce dějin, hlavní funkcí jeho románů                      je národně výchovná

                               - typické znaky jeho tvorby :

                                               1. pečlivé studium a znalost historických materiálů

                                               2. široký záběr historických událostí

                                               3. bohatý děj

                                               4. velké románové cykly

                                               5. hrdiny jeho děl jsou velká společenství lidí

                                               6. má zálibu v líčení velkolepých válečných scén

                                               7. nedostatkem jsou málo psychologicky vykreslené postavy, hlavně ženské

                               - období mýtů : Staré pověsti české

                               - husitství : Mezi proudy, Proti všem, Bratrstvo, Husitský král, Z Čech až na konec světa (Václav Šašek                                         z Bířkova)

                               - doba pobělohorská : Temno, Skály, Psohlavci, Skaláci

                               - národní obrození : F.L.Věk, U nás, Filozofská historie

 

                Zikmund Winter - je určitým protikladem Jiráska, je mistrem krátkých historických próz a dokonalé zvládnuté                                       psychologie postav, zachycuje hlavně období 16. a 17. století

                               - povídky Krátký jeho svět, Rozina sebranec, Panečnice, soubory Rakovnické obrázky, Pražské                                        obrázky

                               - román Mistr Kampanus

 

Období první republiky (1918-1939)

                - ve 20. letech dochází ke stagnaci historické beletrie, důvody :

                               1. vznik státu - uspokojení českých zájmů

                               2. Alois Jirásek se stal oficiálním symbolem literatury nového státu, tím došlo k zprofanování jeho tvorby, stal                                      se příliš konvenční a oficiální, navíc jeho vzoru podlehla celá řada autorů, která se pokoušela o historický román

                               3. rozrůstá se typ historické komerční literatury, která měla hlavně funkci zábavnou, vzorem je tvorba A.                                                Dumase st. - Tři mušketýři

                               4. vzniká regionálně zaměřené historická próza - J.Š. Baar - trilogie Paní komisarka, Osmačtyřicátníci, Lůsy -                                       působení Boženy Němcové na Domažlicku

 

- přelom 20. a 30. let znamenal obnovený zájem o historickou prózu, do literatury vstoupily nové osobnosti, které             přišly s novou koncepcí českého historického románu : (většinou jako opozice vůči Jiráskovi)

                1. Jaroslav Durych - navazuje na koncepci dějin Josefa Pekaře, období baroka nepovažuje za období                                 národního úpadku, nýbrž za vrchol české minulosti, způsobem svého psaní se snaží navodit atmosféru i                                               styl barokního slohu - dvě valdštejnské trilogie : Bloudění a Rekviem

             2. Vladislav Vančura - znamená další průlom do koncepce A. Jiráska,

                                               - román Markéta Lazarová znamenal :

                                                               - zrušení dosavadní koncepce historické prózy jako prostředku poučení a vlasteneckého                                                                            uvědomování

                                                               - zrušení časové a místní lokalizace (fiktivní doba i místo - český středověk)

                                                               - zrušení konkrétních historických faktů

                                                               - základem je čistá epika - radost z vypravování, fantazie, fikce, básnického vyjadřování

                                                               - postava vypravěče, který zaujímá vyhraněná stanoviska, komentuje děj, oslovuje čtenáře i                                                      postavy, vybízí je k činnosti

                                                               - snaha o vytvoření děje, plného konfliktů, překvapivých zvratů, silných vášní, opravdového                                                        citu - takový příběh by se mohl odehrát i v současnosti, pokud by ale moderní člověk byl                                                                             schopen takového jednání

             3. typ představuje literární biografie

                                               - např. František Kožík - Největší z pierotů - příběh Kašpara Deburaua, světově proslulého mima                                                českofrancouzského  původu

- konec 30. let a období okupace

                - dochází k rozvoji historické prózy - hlavní zdroj útěchy a povzbuzení pro národ ohrožený fašistickým Německem

                - hlavním uměleckým prostředkem se stává jinotaj

                               Karel Nový - Rytíři a lapkové

                               Vladislav Vančura - Obrazy z dějin národa českého

                                Ivan Olbracht - Ze starých letopisů (adaptace Jiráskových Starých pověstí českých), Biblické příběhy                                                  (převyprávěný Starý zákon)

                               František Kubka - Skytský jezdec, Karlštejnské vigilie

                               František Křelina - Klíče království, Dcera královská, blahoslavená Anežka česká - katolická orientace

                - vychází četné biografické romány :

                                Karel Schulz - Kámen a bolest (o Michelangelovi)

                               Jiří Mařánek - Barbar Vok (o Petru z Rožmberka)

                               Miloš V. Kratochvíl - Osamělý rváč (o maršálu Ruswormovi - třicetiletá válka),

                               Josef Toman - Don Juan (legendární svůdce žen)

Vývoj po druhé světové válce

- období 45 - 48 = přechodné období

                - většinou vycházejí romány napsané již v době okupace

                - dochází  ke kvantitativnímu růstu žánru a vzniká celá řada děl s jiným než domácím námětem

                                Ivan Olbracht - Dobyvatel (Hernando Cortéz)

                               Pavel Nauman - Faon (odboj řeckých kolonií proti Římu)

                               Miloš. V. Kratochvíl - Král obléká halenu (o Václavu IV.)

                               František Kubka - Palečkův smích a pláč (o šašku Jiřího z Poděbrad)

                                Jiří Weil - Makanna, otec divů (o falešném proroku)

- období 50. let

                - po roce 1948 dochází ke zúžení historické tematiky na období husitství, dobu pobělohorskou a druhou polovinu 19.         století = téma "revolučního zápasu lidových mas proti vládnoucím poměrům", což bylo oblíbené téma nastupujícího          komunistického režimu

                - tuto tendenci podporoval i tehdejší ministr kultury Zdeněk Nejedlý, který vyzdvihl tvorbu A. Jiráska, jako autora, který        nejlépe reaguje svým dílem na požadavky doby, to znamenalo pro ostatní autory příklon k jiráskovské tradici

                - romány ovlivněné touto tendencí, kterou podporoval i K. Gottwald, píše :

                                Antonín Zápotocký - Vstanou noví bojovníci , Rudá záře nad Kladnem (romány o dělnickém hnutí)

                - výjimkou z této tendence je :

                                Vladimír Neff - Srpnovští páni - kniha postihuje problematiku              náboženského sektářství v Čechách ve 13. a                                                14. století

                                               - hlavní úlohu má radost z vypravování, čímž autor navazuje na vančurovskou tradici

                                               (podrobný obsah viz dále)

                                Jarmila Loukotková - Navzdory básník zpívá (Francois Villon) velmi oblíbená a čtivá kniha - méně však                                                             hodnocená literárními kritiky

                                                (podrobný obsah viz dále)

- období 60. let

                - historická tematika stojí na okraji zájmu, přesto vznikají významná díla :

                                Vladimír Neff - Sňatky z rozumu - velká románová rodinná sága, česká společnost v 19. století

                - vrcholem jsou dvě díla, která se zabývají problematikou zneužití moci :

                               Václav Kaplický - Kladivo na čarodějnice - zachycuje skutečné události čarodějnických procesů v 16. a 17.                                       století, Velké Losiny a Šumperk ( v letech 1678-1696 nechal předseda inkvizičního soudu Boblig                                                            popravit na sto osob, většinou žen, nejznámější obětí se stal nevinný římskokatolický duchovní                                                 Kryštof Alois Lautner - ten byl teprve nedávno katolickou církví rehabilitován)

                               Josef Toman - Po nás potopa - zachycuje starověký Řím za císaře Tiberia a Caliguly

                - koncem 60. let vznikají romány, které se soustředí na psychiku postav a životní ztrátu iluzí :

                               Oldřich Daněk - Král utíká z boje ( o Janu Lucemburském)

                                               (podrobný obsah viz dále)

                               Jiří Šotola - Tovaryšstvo Ježíšovo - problematika jezuitského řádu  

                                               (podrobný obsah viz dále)

- období 7O. let až současnost

                - dochází k rozvoji historické prózy

                - autorů i pokusů není málo, ne všechny jsou stejně kvalitní

                               Václav Erben - Paměti českého krále Jiříka z Poděbrad - prvky detektivky a apokryfu

                               František Kožík - Josef Mánes, Jsem vánočnímu stromu podoben (o Těsnohlídkovi), Světlo v temnotách                                                             (Komenský), Miláček národa (Tyl),  Fanfáry pro krále (Eduard Vojan), Po zarostlém chodníčku                                                  (Janáček), Kronika a života vlády Karla IV. -  biografické romány

                               Norbert Frýd - Císařovna - prvky literatury faktu

                               M.V. Kratochvíl - Evropa tančila valčík, Evropa v zákopech - prvky literatury faktu, Život Jana Ámose, Lásky                                          královské - o posledních Přemyslovcích

                               Jarmila Loukotková - Není římského lidu, Spartakus, Pod maskou smích, Doma lidé umírají - náměty z                                                               antiky

                               Ludmila Vaňková - Král železný, král zlatý - z pentalogie o Přemyslovcích

                                Jiří Šotola - Kuře na rožni (příběh loutkoherce  Matěje Kuřete za napoleonských válek), Svatý na mostě (o                                                            Janu Nepomuckém)

                                Bohumil Říha - Přede mnou poklekni, Čekání na krále, A zbyl jen meč - o Jiřím z Poděbrad

                               Oldřich Daněk - Král bez přilby (Václav II.), Vražda v Olomouci (pátrání po vrazích Václava III.)

                               Čestmír Jeřábek - Legenda ztraceného věku, Sága našeho rodu - o Přemyslovcích, Život a sen - o Boženě                                                         Němcové

                               Alena Vrbová - V erbu lvice, Když kohout dozpíval, Pod kardinálskou pečetí - Zdislava z Lemberka

                               Ladislav Fuks - Vévodkyně a kuchařka

                               Vladimír Neff - trilogie Královny nemají nohy, Prsten Borgiů, Krásná čarodějka - osudy rytíře Petra z Kukaně,                                       syna pražského alchymisty

                                Vladimír Körner - Písečná kosa (viz obsah), Údolí včel (zfilmováno), Lékař umírajícího času (Jesenius -                                                                televizní seriál), Smrt svatého Vojtěcha