Polednice
U lavice dítě stálo,
Z plna hrdla křičelo.
„Bodejž jsi jen trochu málo,
Ty cikáně, mlčelo!“
„Poledne v tom okamžení,
Táta přijde z roboty:
A mně hasne u vaření
Pro tebe, ty zlobo, ty!“
„Mlč! hle husar a kočárek –
Hrej si! – tu máš kohouta!“ –
Leč kohout, vůz i husárek
Bouch, bác! letí do kouta.
A zas do hrozného křiku –
„I bodejž tě sršeň sám – !
Že na tebe, nezvedníku,
Polednici zavolám!“
„Pojď si proň, ty Polednice,
Pojď, vem si ho zlostníka!“ –
A hle, tu kdos u světnice
Dvéře zlehka odmyká.
Malá, hnědá, tváři divé
Pod plachetkou osoba;
O berličce, hnáty křivé,
Hlas – vichřice podoba.
Otázky k uměleckému textu:
—————
Za sponzorské dary na vybudování žákovské knihovny:
Ing. Jaroslavu Markvartovi, Ing. Josefu Tomcovi, Ing. Antonínu Chmelařovi, MUDr. Karlu Křikavovi. Ing. Ladislavu Medovi, Ing. Karlu Kratochvílovi