Jak napsat dobrý výklad

Výklad je typický slohový útvar odborného stylu (společně s odbornou úvahou a popisem). Setkáte se s ním všichni na vysoké škole, mnozí ale i dříve při vypracovávání seminárních prací.

Definice: Výklad přináší čtenářům poučení o poznatcích z oblasti společenských nebo technických věd, jeho funkce je tedy odborně sdělná (zpráva v novinách vás také informuje, ale ne odborně – VŽDY PŘEMÝŠLET NAD FUNKCÍ TEXTU... TEDY CO BYLO CÍLEM AUTORA!!!).

Jak výklad pracuje se zkoumanými skutečnostmi? Snaží se vždy dobrat podstaty jevů či skutečností, hledá mezi nimi vztahy a souvislosti. Cílem výkladu je vždy objasnit nějakou problematiku. Základem je vždy práce s fakty, jejich třídění a řazení.

Jaké slohové postupy mohou být při výkladu užity? Kromě výkladového slohového postupu to často bývá i popisný a úvahový slohový postup. S oběma postupy se můžete setkat ve všech částech výkladu. Popisný slohový postup užijete v případě, kdy budete chtít objasnit vzhled nějakého předmětu (v knize o savcích popis jelena), průběh bitvy (někdy až líčení v populárně naučných textech) či chirurgické operace (popis pracovního postupu). Úvahový slohový postup vám poslouží k rozvažování o následcích a důsledcích některých dějů.

Jaký je rozdíl mezi odbornou úvahou a odborným výkladem?

Požadavky kladené na výklad

1. Věcná správnost – Základní pravidlo: nikdy nepíšu výklad o tom, o čem nemám „ani páru“. Výklad musí být vždy věcně správný a každá faktografická chyba je vážným prohřeškem

2. Přehlednost a výstižnost - promyšlená kompozice, rozčlenění textu do smysluplných odstavců. U rozsáhlejších textů je nutno používat i další prvky horizontálního členění textu (kapitoly a podkapitoly – dobré použít desetinné číslování). Pro výklad je typické i užití vertikálního členění (poznámky pod čarou, vysvětlivky, vsuvky, grafy a schémata...)

3. Srozumitelnost a jednoznačnost – zásadně užívejte slova s ustáleným jednoznačným významem: odborné názvy, termíny (tedy ustálená, přesně daná a jednoznačná pojmenování). Nikdy neužíváme nespisovných výrazů. Citově zabarvené jazykové prostředky se mohou sporadicky objevit v textech populárně naučných.

Typické rysy výkladu aneb co dodržovat při psaní

1. Objektivní slohotvorné činitele – zamyslím se hlavně nad adresátem a účelem textu – jinak budete psát (přednášet) výklad o přechodovém rituálu smrti v prostředí české šlechty raného novověku pro děti v mateřské školce, jinak pro osazenstvo domova pro seniory a spolek přátel žehu a jinak pro vědce na konferenci.

a) Je text psán pro vědce? => nepřekládám termíny, nevysvětluji banality, intelektualizuji vyjadřování

b) Je text psán pro laiky (populárně naučný)? => termíny vysvětluji či je překládám do češtiny, dovolím si něco subjektivity, snažím se čtenáře i pobavit

c) Je text určen studentům (učební)? => zpracuji ho didakticky, doplním otázkami, grafy, obrázky, slovníčkem pojmů...

Stejně uvažuji i nad dalšími činiteli – kompozice textu bude jiná v psaném X mluveném výkladu

2. Promyšlená kompozice textu: Dbám vždy na to, aby byly poznatky řazeny promyšleně, v souvislostech a aby všechny informace směřovaly k jasnému závěru. Na konci výkladu (či jednotlivých kapitol) je dobré poznatky shrnout a „vypíchnout“ nejpodstatnější

Jednotlivé části výkladu:

a) Název – měl by jasně a konkrétně vyjadřovat obsah a cíl výkladu. Nemá smysl vymýšlet originální „fejetonistické“ hříčky!!!

b) Úvod – můžete volit z několika možností

- definice předmětu nebo jevu, o kterém budu psát výklad (fotosyntéza je chemický proces, při němž...)

- poučení o vzniku a vývoji určité věci nebo jevu (už staří Řekové věděli, že pára....)

- vylíčení postupného poznávání jevy + omyly v poznávání (V české historiografii se s počátky bádání o „Lipanské tragedii“ setkáváme již...)

- všeobecné informace o významu zkoumaného jevu – (fotosyntéza je pro vznik i zachování života na zemi nejdůležitějším procesem...)

c) Stať – zde se objeví hlavní sdělení (výkladový postup zde může být obohacen úvahou či popisem). Kompozice stati je ovlivněná zvoleným poznávacím postupem (zpravidla analýzou, syntézou, indukcí a dedukcí)

d) Závěr – Většinou obsahuje shrnutí poznatků, případně nastiňuje další možnosti poznání daného jevu, využití výsledků poznání v praxi a podobně. Často se na konci setkáte také s úvahovým postupem v podobě domýšlení důsledků zkoumaného jevu.

3. Typické morfologické a lexikální prostředky

a) Použití autorského plurálu (snížení subjektivity) či 1. osoby singuláru (nověji). Při výzkumu jsme usilovali především...

b) Použití pasivních konstrukcí (trpného rodu), především opisných – jde o příznakový rys typický pro odborný styl (čeština jinak preferuje činný rod). Po transkripci textu bylo následně přikročeno k interpretaci homiletického díla.

c) Složené předložkové výrazy (vyjadřují složité příčinné, podmínkové a způsobové vztahy) – bez ohledu na, v rámci, ve spojitosti s, za účelem...

d) Velmi vysoká frekvence termínů

e) Převaha jmenného vyjadřování (převažujícím slovním druhem jsou substantiva)

f) Spojování sloves s modálním významem a infinitivu (tvrzení je třeba podepřít experimentem, je nutno přikročit k rozboru dalších pramenů, s ohledem na závěry vídeňské pracovní skupiny není přípustné zanedbat sondu do evidenčních pramenů...)

4. Typické syntaktické prostředky

a) Užívání vsuvek a citátů

b) Střídání složitých souvětí s kondenzovanými větami jednoduchými – text je potom dynamický

c) Užívání souřadně spojených vět v poměru důsledkovém, příčinném či vysvětlovacím

d) Mnoho vedlejších vět příčinných, účelových, podmínkových či přípustkových (je nutno vyjadřovat složité vztahy mezi větami i větnými členy)

Úryvek z výkladu

Pokud si badatel vymezí skupinu osob příslušejících k radnímu okruhu (ať už v širším či užším pojetí), měl by se pokusit zasadit vybrané jedince do vzájemných vztahů a odhalit interakce mezi nimi.  První věta souvětí je VV podmínková, v závorce je vysvětlující vsuvka, radní vrstva je termín, měl by se pokusit je modální sloveso spojené s infinitivem Raně novověký radní a obecně jakýkoliv měšťan byl celý svůj život v permanentním kontaktu s lidmi, kteří více či méně spoluutvářeli jeho životní cestu. Kratší a jednodušší souvětí. Některé kontakty měl již zajištěny a předurčeny v hodině narození, jiné si budoval či mu byly vnuceny později. Opisné pasivum Tyto vazby musí každý historik zabývající se složením městských rad nutně zohlednit. Kondenzace větné stavby - místo VV přívlastkové je užito přídavné jméno (který se zabývá X zabývající) Díky nim „oživuje“ obecné sociální role konkrétními lidmi a poodhaluje možnosti výkonu úřadu či absenci v něm. V uvozovkách je uvedeno slovo v obrazném významu, sociální role je termín. Sociologie rozlišuje dva základní typy sociálních vztahů. První jsou označovány jako vztahy formální neboli institucionalizované vycházející z působení normy, které bývají často nevýhodné pro níže postaveného jedince. Vedle nich působí vztahy neformální, nezávislé na účinnosti normy a zpravidla znamenající výhodnou sociální investici od obou stran. [1] Opět kondenzace pomocí adjektiv odvozených z tvarů přechodníku přítomného.

Studijní materiály a cvičení:

Naskenované stránky ze dvou učebnic s ukázkami výkladů a se stylistickými cvičeními:Výklad - ukázky k rozboru - cvičení.pdf (945 kB)