Dnes v noci / 28. srpna 1930 /
Je půlnoc kopřiv a kopru.
Terino, obleču tě do hvězd a tvé tělo
posázím vesmíry, poslední křísnutí
cvrčka na podzim bude ti slyšitelné
stejně jak exploze, když vzniká nová hvězda,
i v nejbědnějším hvozdíku budeš celá,
jeden vesmír však sotva bude stačit
na slzu, která zrcadlí tvé zalykavé
pohnutí, když jsem tě včera vzal kolem ramen.
(Tak to vyslovím za třicet let, a proto
už dnes to tak je. Bylo by vymyšleno
to zalykavé pohnutí, kdybych zpíval
o Terině, jež běhá bosa prachem návsi
a vlasy střihá si sama, nakrátko
jako před autodafé, a jíž za lacinou
rumělkou na rtech slova se nečesají
ani nepřevlékají.)
Ale já zpívám
o té nevypodobnitelné, jež je všechno,
co mých dvacet let do mne nanosilo
z vůní a tvarů a z čeho si dnes ona
jak z pláství vybrala strašné sladkosti,
zpívám a nad pralesem kopřiv a kopru
otáčejí se hvězdy, chorovody
zářivých Flammarionek.
Stačilo jít
na druhý den po Tončině objetí
podle řeky a byl jsem čistý.
Ale dnes
jsem nejčistším křemílkem ve velké vlně
Terinina polibku.
Sedím v okně, bdím.
Musím bdít. Zanic bych nespustil nohy
do tiché světnice. Urval by je tam
smrtelně studený vír.
—————
Za sponzorské dary na vybudování žákovské knihovny:
Ing. Jaroslavu Markvartovi, Ing. Josefu Tomcovi, Ing. Antonínu Chmelařovi, MUDr. Karlu Křikavovi. Ing. Ladislavu Medovi, Ing. Karlu Kratochvílovi