Zločin a trest  

  (…) Raskolnikovovi se hnaly myšlenky hlavou jak vichřice. Byl tím vším hrozně popuzený. Prosím, už se ani nepřetvařují a nedělají okolky! A jak to, žes o mně mluvil s Nikodimem Fomičem, když mě vůbec neznáš? Tak už tedy ani nechtějí skrývat, že po mně jdou jako smečka psů! Takhle drze mi plít do obličeje! třásl se vztekem. Bijte přece rovnou, a nehrajte si se mnou jako kočka s myší! To je přece nezdvořilé, Porfiriji Petroviči, a já si to možná ještě nenechám líbit, prosím!... Vstanu a vmetu vám do tváře celou pravdu. Uvidíte, jak vámi opovrhuju! S námahou vydechl. Ale co když se mi to jen zdá? Co když je to zdání, co když se ve všem mýlím a vztekám se jen z nezkušenosti, protože nestačím na svou podlou úlohu? Možná že v tom všem není žádný úmysl. Všechno, co říkají, jsou docela všední věci, ale něco za nimi vězí... To všechno se dá říct vždycky, ale za tímhle něco vězí. Proč řekl rovnou u ní'? Proč Zametov dodal, že jsem mluvil důvtipně? Proč mluví takovým tónem? Ano... ten tón... Razumichin tu přece sedí taky, tak proč jemu není nic divné? Tomu tupému neviňátku není nikdy nic divné! Zase horečka!... Mrkl na mne prve Porfirij, nebo ne? Učiněný nesmysl: proč by na mne mrkal? Chtějí mě připravit o nervy, nebo mě dráždí? Buď je to všecko zdání, nebo už vědí! ... I ten Zametov je drzý... Je opravdu drzý? Přes noc si to rozmyslel. Já ostatně cítil, že si to rozmyslí! Počíná si tu jako doma, a přesto je tu poprvé. Porfirij ho nepokládá za hosta, sedí k němu zády! Našli se! A určitě se našli kvůli mně! Určitě před naším příchodem mluvili o mně!... Vědí o tom bytě! Už abych věděl, na čem jsem! ... Když jsem řekl, že jsem včera utekl hledat byt, nijak se toho nechytil... Tahle poznámka o bytě byla šikovná, bude se mi hodit!... Prý v blouznivém stavu!... Hehehe! Ví o celém včerejším večeru! Ale že mi přijela matka, nevěděl! ... Ta můra si zapsala i datum!... Lžete, ale já se jen tak nedám! To přece nejsou žádná fakta, to je fantazie! Jenom pěkně vyrukujte s fakty! A byt není fakt, byt je blouznění, však já vím, co jim řeknu... Vědí tedy, že jsem byl v tom bytě? Neodejdu, dokud se to nedovím! Proč jsem sem chodil? Ale to, že se teď rozčiluju, to je myslím fakt! Brr, jak jsem nervózní! Ale možná, že to je dobře -- součást hry na nemocného... Ohledává mě. Bude mi klást léčky. Proč jsem sem chodil? To všechno se mu mihlo hlavou jako blesk.

     Porfirij Petrovič byl v mžiku zpátky. (…)

Otázka k neuměleckému textu:

• charakterizovat literární druh, výrazovou formu a žánr (zdůvodnit)
• stručně nastínit děj, čas a prostor románu
• charakterizovat hlavního hrdinu ve výňatku i v celém díle (analyzovat jeho duševní pochody, jednání, názory …)
• charakterizovat postavu Soni; vysvětlit, jakou roli hraje v životě hlavního hrdiny
• analyzovat text z hlediska jazykových a syntaktických prostředků (v návaznosti na komunikační situaci)
• charakterizovat základy filosofického uvažování Raskolnikova
• zasadit dílo Zločin a trest do kontextu tvorby F. M. Dostojevského
• zasadit Dostojevského do kontextu světové literatury 2. poloviny 19. století