Maryša

MARYŠA : Než pro Vávru, radši ste mně krkem měla zakrótiť - tak vám to řeknu

LÍZALKA : Podepře si ruce v bok a dívá se s úžasem na svou dceru, hned na Strouhalku.

I ty - kdepak ses naučila tak mluviť? To tě ten---tak mluvit naučil?
Eště haňbu nám budeš tropit? Tak mluví ta néhorší z panské kravárny, a ani ta si to nedovolí. Nebojíš se boha? Nebojíš se lidí, že bodó prstem na tebe ukazovat? Neříkají ti už nějak? -Nač chodíš do kostela?-Co tam děláš?- Přece su já tvoje matka? Víš to ještě?
Ke Strouhalce
Pré sem jí krkem měla zakrótit. (K Maryši.) Víš ty, co mluvíš? Nebo seš už tak tupá, že ani nevíš, co povídáš- - -

MARYŠA (chytá se za hlavu). Ba už nevím – Celá už su jako vrtohlavá, celá zmámená –– (Dává se se do pláče.) Do hrobu dybyste mě položili, taky nebudu nic vědět –

STROUHALKA. (mrkne na Lízalku). No, já už teda pudu.

LÍZALKA (s okázalou přísností). Budeš poslóchat nebo ne?

MARYŠA. Ale, dyť na mě tak nekřičte! Pusťte mě z domu a budete mět po trápení.

LÍZALKA. A kam pudeš? Do Brna za vojákem? Hanbu nosiť po světě? A potom polezeš jak ta Vrbčena – Pěkná láska! Děcka chodí žebrat. Té hanby chceš abych se dočkala?